ESG v praxi: Co znamená pro firmy a jak na snižování emisí
Menší firmy dnes ESG často neřeší kvůli přímé zákonné povinnosti, ale kvůli rostoucím požadavkům odběratelů, bank, investorů a dodavatelských řetězců. V praxi se proto stále častěji připravují na sdílení dat o udržitelnosti, i když samy povinně reportovat (zatím) nemusí. Bez věrohodných dat se firma dostává do nevýhody při jednání s velkými odběrateli, bankami i investory.
6 minut čtení
Mnoho firem má pocit, že ESG je složité nebo nákladné. Ve skutečnosti je důležité začít jednoduše. Nejprve si ujasnit, kde firma spotřebovává nejvíce energie a kde vznikají největší dopady na životní prostředí.
Evropská komise představila balíček Omnibus v únoru 2025. Návrh mění pravidla pro reporting udržitelnosti (CSRD) i náležitou péči (CSDDD). Ovšem v legislativním procesu došlo k posunům v termínech i k omezení okruhu firem, na které mají pravidla dopadat. Pro menší firmy to ale rozhodně neznamená, že téma mizí. Tlak dál přichází hlavně z trhu.
ESG není jen uhlíková stopa
Zkratka ESG označuje tři oblasti řízení firmy, a to dopady na životní prostředí, sociální oblast a způsob řízení společnosti (Environment, Social, Governance). V praxi se dnes nejvíce řeší první z nich, tedy snižování emisí a spotřeby energie. Právě zde se mluví o dekarbonizaci.
Nejde o jednorázové opatření, ale o dlouhodobý proces, který vychází z každodenního fungování firmy. Cílem je postupně omezovat negativní dopady a zároveň hledat efektivnější způsoby provozu.
Firmy ovšem často dělají chybu, že se soustředí výhradně na emise. Pro menší podniky je v praxi stejně důležité i to, kdo ve firmě za data odpovídá, jak transparentně se schvalují environmentální tvrzení a jak firma pracuje se svými vlastními dodavateli. Jde i o férové pracovní podmínky, dodržování pravidel a předpisů a řízení rizik. Nicméně je pravdou, že tlak na dekarbonizaci je aktuálně nejviditelnější.
Jak začít měřit a neskončit u prázdných analýz
Mnoho firem se ztratí v obecných poučkách. Na začátku přitom dává smysl dát dohromady tři jednoduché sady údajů. První je roční spotřeba energií v budovách, druhou tvoří spotřeba paliv a kilometry ve firemní dopravě a třetí základní přehled provozních odpadů. Teprve z těchto konkrétních údajů je vidět, kde emise i náklady skutečně vznikají.
Pro malé a střední podniky existuje dobrovolný standard pojmenovaný VSME. Ten Evropská odborná skupina, která připravuje standardy a doporučení pro reporting udržitelnosti, předala Evropské komisi v prosinci 2024. Jde o dobrovolný rámec určený především pro neburzovní malé a střední podniky a mikropodniky, které chtějí udržitelnost vykazovat jednodušeji. Evropská komise pak v červenci 2025 vydala doporučení, aby jej neburzovní malé a střední podniky používaly jako praktický rámec pro dobrovolný reporting udržitelnosti. Je to výborný nástroj, který firmám pomáhá připravit přesně ta data, na která se jich následně budou ptát banky, velcí odběratelé a investoři.
Dekarbonizace jako praktický proces
Pokud víte, z čeho se vaše uhlíková stopa skládá, můžete začít situaci řešit. V praxi firmy logicky začínají u nejdražších a nejlépe měřitelných položek: vytápění a chlazení budov, osvětlení, spotřeby výrobních technologií, složení vozového parku nebo organizace dopravy. První opatření proto většinou nesměřují tam, kde to vypadá nejlépe v prezentaci, ale tam, kde firma opravdu utrácí nejvíc peněz.
Typicky jde o přechod na úspornější osvětlení, lepší vytížení firemních dodávek, výměnu starého zdroje vytápění nebo o změnu nákupu elektřiny tak, aby firma snížila svou vykazovanou emisní stopu a lépe řídila náklady.
Nejen E, ale i S a G
Pokud bychom se podívali na další pilíře ESG, tak v sociální oblasti to v praxi znamená začít sledovat příčiny fluktuace zaměstnanců, nastavit transparentní a férový systém odměňování, nabídnout flexibilní úvazky nebo investovat do bezpečnějšího a zdravějšího pracovního prostředí nad rámec běžného BOZP.
V oblasti řízení firmy jde obvykle o zavedení jednoduchého etického kodexu pro dodavatele, posílení kybernetické bezpečnosti a ochrany dat, nastavení průhledných schvalovacích procesů (prevence korupce) a určení konkrétního člověka, který za sběr a přesnost těchto reportovaných dat odpovídá.
Až potom přicházejí na řadu složitější technologické změny nebo hluboké zásahy do nákupu materiálů a kompletní audity dodavatelského řetězce. Zavádění těchto kroků ovšem nemusí znamenat zásadní investice hned na začátku. I menší úpravy v interních procesech nebo úspory energií mají obrovský význam, pokud jsou dlouhodobé, systematické a umíte je partnerům doložit daty.
Pozor na greenwashing a pocitový marketing
Jednou z nejčastějších chyb je nepřesná nebo přehnaná komunikace. Udržitelnost se nekomunikuje pocitově. Každé tvrzení o nižší ekologické zátěži, úspoře emisí nebo šetrnějším provozu by mělo stát na datech, metodice a dohledatelném zdroji.
Na firmy roste tlak, aby environmentální tvrzení dokázaly doložit. Nepodložená nebo vágní sdělení představují reputační i právní riziko, i když evropská pravidla pro tuto oblast se stále vyvíjejí.
Pro většinu menších firem dnes není největší riziko samotná regulace, ale to, že nebudou mít po ruce věrohodná data. Právě ta rozhodují o tom, jak firma obstojí u odběratelů, bank i ve vlastním řízení nákladů. Kdo neměří, ten hůř řídí náklady, hůř obhajuje svá tvrzení a postupně ztrácí konkurenceschopnost.
Generali Česká pojišťovna přináší pravidelné tipy o podnikání:
