Vypnutý JavaScript

Znalectví patří mezi odborné činnosti, při kterých může každá chyba způsobit velké škody. Patří proto mezi časté profese, u kterých jejich provozovatelé dlouhodobě uzavírali pojištění odpovědnosti. Díky jemu se nemusí bát možných finančních škod, která vzniknou chybou nebo nechtěným opomenutím při vykonávání jejich profese.

Co bylo do letošního roku dobrovolné, je ovšem nyní s platností nového zákona už povinné. Ministerstvo spravedlnosti si od nového zákona slibuje, že díky povinnému pojištění odpovědnosti dojde ke zvýšení kvalifikovanosti a snížení chybovosti znalců. 

Kdo patří mezi profesionální znalce?
Znalec je konkrétní osoba, znalecká kancelář nebo znalecký ústav zapsaný do oficiálního seznamu znalců Ministerstva spravedlnosti. Mají oficiální průkaz nebo dekret znalce vydaný tímto ministerstvem. Znalci zpracovávají odborné posudky vždy v konkrétním oboru, pro který mají oprávnění.

Nový zákon přináší velké změny

Nový zákon obsahuje řadu klíčových změn. Upravuje samotnou definici znalecké činnosti a podmínky, za kterých je možné tuto profesi vykonávat. Hlavním rozdílem oproti předešlému znění zákona jsou podmínky pro vznik znaleckého oprávnění. V minulosti znalci potřebovali takzvaný jmenovací dekret nebo případně obdobné oprávnění, které vydával soud. Nyní vzniká oprávnění provozovat znaleckou činnost už po zápisu do seznamu znalců. Do tohoto seznamu se ale musí zapsat i ti znalci, kteří svou posudkovou činnost vykonávali ještě podle původní právní úpravy.

Stávající znalci mohou ve své činnosti pokračovat i nadále, ale od letošního ledna jim odstartovalo přechodné období, kdy je jejich znalecké oprávnění už pouze dočasné. Nejpozději do pěti let si proto musí vyřídit nové znalecké oprávnění podle pravidel nového zákona.

Čtyři kroky, jak se stát znalcem podle nové právní úpravy:
1. Podat žádost o zápis do seznamu znalců na předepsaném formuláři, kde se mj. uvádí obor, odvětví a specializace, ve které chce znalec vykonávat svou činnost.
2. Doložit důkaz o vzdělání v daném oboru.
3. Složit písemnou a ústní vstupní zkoušku, která prověřuje znalcovy vědomosti.
4. Mít potřebné materiální a technické zázemí a vybavení.

Povinné pojištění odpovědnosti

Nové znění zákona zavádí také povinné pojištění odpovědnosti znalce pro případ, že by znalectví někomu způsobilo škodu. Po celou dobu výkonu znalecké činnosti musí být pojištěni samostatní znalci, znalecké kanceláře (alespoň dva znalci ve stejném oboru) i znalecké ústavy (například vysoké školy nebo veřejné výzkumné instituce).

Povinné pojištění odpovědnosti neplatí pro ty, kdo se znalectví budou věnovat pouze jednorázově. Nemusí jej mít ani znalci, kteří vykonávají znaleckou činnost jako zaměstnanci, společníci nebo členové znalecké kanceláře – V tomto případě totiž musí být znalecká kancelář nebo ústav pojištěni jako celek.

Aktualizovaná vyhláška současně udává odlišná pravidla pro různé formy provozování znalectví. Týkají se především rozdílného minimálního limitu pojistného plnění, tedy částky, kterou pojišťovna v případě pojistné události (škody) vyplatí poškozenému. Pro samostatné znalce (jednotlivce) platí minimální výše jednoho milionu korun. Znalecké kanceláře a znalecké ústavy se musí pojistit minimálně na pět milionů korun. Na konkrétním oboru nebo odvětví, ve kterém znalci působí, přitom nezáleží – stejné podmínky platí pro všechny obory. Pokud znalci působí ve více oborech zároveň, minimální limit pojistného plnění také zůstává stejný.

Na co si u pojištění dát pozor

Limit plnění na nejnižší hranici je vhodný pouze pro málo rizikové obory, jako je například znalectví v oboru hudby, geodézie, psychologie nebo kožešnictví, a stejně tak pro znalce, kteří se této činnosti věnují jen příležitostně. Výše limitu pojistného plnění by totiž měla být přiměřená výši škody, kterou znalec může způsobit. To znamená, že v určitých případech je lepší pojistit se na podstatně vyšší částku, než jakou ukládá zákon.

Ministerstvo spravedlnosti vydalo závazná pravidla na to, jakým způsobem se mají sjednávat pojistné smlouvy a co musí obsahovat. Nejzásadnější je povinnost znalce mít sjednané pojištění odpovědnosti vždy samostatně. Ministerstvo spravedlnosti by tedy například neuznalo smlouvu, v níž znalecká činnost figuruje jen připojištění v rámci jiné hlavní činnosti.

Znalci si mohou v rámci svého pojištění odpovědnosti sjednat i připojištění. Musí ale zachovat minimální částku stanovenou pro hlavní činnost znalce. To znamená, že pokud si k hlavní činnosti znalce bude někdo chtít připojistit např. činnost oceňovatele majetku na 500 tisíc, základní rozsah pojištění se zvýší na jeden a půl milionu. Podmínce minimálního pojistného jednoho milionu korun pro znaleckou činnost se tedy není možné nijak vyhnout.

Jak se pojištění dokládá?

Znalci musí Ministerstvu spravedlnosti doložit doklad o uzavření pojištění do 60 pracovních dnů ode dne zápisu do seznamu znalců. Uznatelným dokladem je především pojistná smlouva, případně takzvaný pojistný certifikát. Ten musí obsahovat požadovaný rozsah, dobu trvání a platnost sjednaného pojištění. Z pojistného certifikátu také musí jasně vyplývat, že se vztahuje konkrétně na škody způsobené znaleckou činností, a vystavuje ho vždy přímo pojišťovna.

Pojištění profesní odpovědnosti jako takové není vhodné podcenit, a to ani v oborech, ve kterých není povinné. Správně zvolené pojištění odpovědnosti je jednou z mála jistot, které si podnikatel může ve svých začátcích koupit. Zajistí si díky němu ochranu své firmy před řadou rizik, která mohou ve svých důsledcích ohrozit finanční stabilitu firmy nebo její celou existenci. U soudních znalců se navíc škody mohou vyšplhat opravdu hodně vysoko.