Vypnutý JavaScript

Česká firma Alika se za téměř třicet let vypracovala od malé pražírny kávy až ke společnosti se stovkou zaměstnanců a obratem přes půl miliardy korun. Vděčí za to především své zakladatelce Janě Kremlové, která společně se svou rodinou táhne firmu kupředu. V našem rozhovoru se dočtete, jaké úspěchy a úskalí firmu na její cestě potkaly.

Alika funguje už 29 let. Můžete popsat vaše úplné začátky v podnikání?

Firma vznikla v březnu roku 1992, nejdříve jenom na živnostenský list. V té době jsem pracovala jako státní úřednice a nebyla jsem v té funkci příliš šťastná. Můj manžel podnikal už od roku 1988 a mně se líbilo, že jeho povolání je svobodnější, může si ho vykonávat, jak chce a je zodpovědný sám za sebe. Proto mě lákalo si založit vlastní firmu.

Můj původní plán byl otevřít si podnik, který by se týkal léčivých bylinek nebo bylinné kosmetiky. Rodina mě sice podporovala v tom, abych začala podnikat, ale pro bylinky jsem doma nenašla pochopení. Chtěli, abych se spíš vydala cestou, ve které jsem víc kovaná – a to byla káva. Moje první podnikání tedy byla maličká pražírna kávy.

A jak jste se tedy dostala od kávy k oříškům?

Když pražírna začala fungovat, moc se mi, upřímně, nedařilo. Kam jsem šlápla, tam tráva nerostla. Bylo mi jasné, že firmu musím postavit na nohy jiným způsobem, protože samotná káva by ji neuživila. Přemýšlela jsem tedy, na co dalšího bych stroj na pražení mohla použít.

Šťastnou náhodou můj tatínek zrovna potkal bývalého kolegu, který hledal někoho, kdo by mu upražil arašídy na výrobu křupek. Tím jsem získala první zakázku na pražení podzemnice olejné. Na základě toho jsme si pak i vyprofilovali vlastní solené arašídy v sáčku. To bylo velmi šťastné rozhodnutí, protože v té době na trhu tento výrobek chyběl.

Kde jste si pražírnu otevřela?

Během mého studia jsme žili a pracovali v Krkonoších. V té době už jsem byla vdaná a měla jsem malou dceru. Poté jsme se přestěhovali do Prostějova, kde jsem si přímo v centru otevřela tu mou malou pražírničku. A v okolí Prostějova jsme zůstali dodnes. Z města jsme se přestěhovali do vesnice Čelechovice na Hané, kde jsme na hypotéku koupili starý mlýn a přestavěli ho. Tam jsme sídlili přibližně deset let, ale pak už nám to místo bylo malé. Následně jsme koupili další provoz, ale ani tam to nebylo ono, a nakonec jsme asi před patnácti lety koupili areál bývalého zemědělského družstva v Čelčicích, kde sídlíme nyní. Tady jsme velmi spokojení. Máme tu i dostatek prostoru na to, abychom se dál rozšiřovali, protože stojíme úplně mimo obec.

Z malé firmy jste vybudovala největší pražírnu ve střední Evropě. Jak byste vývoj popsala?

Obecně vzato, prvních patnáct let naše firma rostla přímo raketově. V těch dalších patnácti letech se snažíme spíš o stabilní, pozvolný růst, rozhodně nestojíme o růst za každou cenu. Chceme, aby firma pevně stála na vlastních nohách.

Co pro vás na této cestě bylo nejtěžší?

Na začátku bylo nejtěžší najít sortiment, který by se na trhu udržel. Přišli jsme také o nějaké peníze, z řady důvodů. V devadesátých letech totiž bylo běžné, že v pátek nějaká firma existovala a v pondělí už ne. Kromě toho se nám také stalo, že při převozu peněz do banky došlo k přepadení. Těch špatných událostí bylo dost, ale těch dobrých bylo určitě daleko víc.

A jaké byly vaše největší úspěchy?

Mezi naše nejlepší rozhodnutí jednoznačně patří začít prodávat do obchodních řetězců. Nebylo to vždy jednoduché, ale dnes směřuje čtvrtina naší produkce právě sem. Je to velmi jistý a předvídatelný obchod, který zaručuje trvalou práci pro naše zaměstnance.

Dceřin manžel u nás také velmi úspěšně rozjel divizi, která nám dnes přináší největší tržby, což je zásobování výrobních firem. V současnosti spolupracujeme s nejvýznamnějšími českými producenty zdravé stravy a jsme jejich výhradním dodavatelem na všechny možné ořechové polotovary.

Kde dále máte velký odbyt?

Další oblast je export, na který většinou upravujeme výrobky podle zadání od zákazníka. Poslední odnož, která se stále rozvíjí, je e-shop. Máme tedy celkem čtyři takové „nožičky“, na kterých firma stojí. Pokud jedna pokulhává, tři ostatní nohy ji podrží.

Jaký objem produkce obvykle míváte?

Nejjednodušeji si to můžete teoreticky představit jako dva plné kamiony, které od nás denně odjíždějí. Každý měsíc vyprodukujeme přes milion výrobků, s tím, že hlavní sezona je pro nás teď před Vánoci. V říjnu a listopadu prodej dosahuje až dvojnásobku obvyklého množství, takže si už od září musíme postupně vytvářet zásoby, abychom to s naším počtem zaměstnanců zvládli.

Máte v současné situaci dostatek pracovní síly?

Nemáme, tak jako ji v průmyslu nemá nikdo. Ale už před třemi lety jsme začali spolupracovat s hospodářskou komorou a přes program Ukrajina nabírat zaměstnance. V současnosti je asi jedna třetina zaměstnanců v naší výrobě z Ukrajiny nebo například z Moldávie.

Zaměstnanci se takto sehnat dají, ale je potom těžší jim sehnat bydlení. Proto jsme se i nedávno rozhodli v areálu otevřít vlastní ubytovnu, kterou budeme v blízké době kolaudovat. Tato budova původně sloužila jako firemní školka, ale děti už odrostly, tak jsme se rozhodli ji přestavět.

Jak vaši firmu ovlivnila pandemie? Nebyl problém například příjezd zaměstnanců ze zahraničí?

Nebyl, protože zaměstnanci ze zahraničí zůstávali většinou u nás. Co se týká covidového období, my jako potravináři jsme tak moc naříkat nemohli, protože nám provoz nikdo neomezil. Poklesly nám sice některé distribuční kanály, například odběratelé z gastra, ale na druhou stranu nám narostl e-shop. Jediný vážnější problém, který jsme měli, byl se zaměstnanci, kteří museli zůstat doma s dětmi, když se zavřely školy a školky. Nahradit pracovní sílu ve výrobě vyžadovalo úsilí ode všech zaměstnanců. Museli chodit pomáhat i kolegové z kanceláří.

Na jaké zahraniční trhy vyvážíte?

Našimi největšími obchodními partnery jsou firmy na Slovensku, v Holandsku, Dánsku, Švédsku, Rakousku a Německu.

Liší se podle vaší zkušenosti požadavky českých a zahraničních spotřebitelů?

Sortiment na vývoz je celkově trochu jiný než ten pro český trh. Co se týče Švédska, tam většinou vyvážíme výrobky určené pro zdravou stravu. Některé produkty, které si u nás objednávají, se na českém trhu ale objeví až s dvouletým zpožděním. Pro západní trhy také vyrábíme speciální balení, která jsou docela časově náročná na výrobu, například malá balení na palubu letadla.

Myslíte, že u nás zájem o zdravou stravu postupně roste?

Jednoznačně. Uvidíme to určitě i na e-shopu Zdravé ořechy, který jsme nedávno otevřeli. Máme tam nachystaný poměrně široký výběr výrobků a myslíme si, že o ně bude zájem. Chystáme se ho nyní pořádně podpořit marketingovými aktivitami.

Jaké marketingové kanály využíváte?

V současné době jsou to především veškeré sociální sítě a reklama přes internet. V našem oboru se vyplácí nejvíc, protože potraviny se nakupují impulzivně. Kromě toho využíváme i rozhlasové reklamy a uvažujeme i o televizní reklamě.

Alika je rodinná firma. Myslíte, že je to výhoda oproti jiným typům podniků? Jak se to promítá do vaší činnosti?

Mít rodinnou firmu je jednodušší v tom, že své rodinné příslušníky nemusíte tak přísně kontrolovat jako jiné zaměstnance. Další výhodou je, že pro rodinu zisk není vždy to nejdůležitější a dívá se na investice do firmy ze širší a dlouhodobější perspektivy.

Myslím, že i pro zaměstnance je příjemnější pracovat v rodinné firmě, protože ta atmosféra je přece jenom odlišná. Zaměstnanci, kteří u nás pracují dlouho, se postupně stali našimi blízkými přáteli a víme, že je na ně spolehnutí. Někteří z nich u nás pracují už pětadvacet let.

A jak u vás probíhá řešení konfliktů? To může být složitější než v jiných typech firem.

Při řešení sporů v rodinné firmě se musí držet vždy emoce pod kontrolou. V tomto ohledu je to skutečně trochu složitější. Pokud bych určité problémy řešila s jinými zaměstnanci než s rodinou, pravděpodobně bych je řešila daleko razantněji. Ideálně se také musíte naučit problémy řešit pouze v práci, rozhodně ne doma.

A jak se vám to daří?

Snažíme se, ale občas to k tomu sklouzne. Například ranní snídaně je kolikrát už součást pracovního dne. Večer se tomu ale snažím vyhýbat.

Zavádíte ve vaší pražírně řešení automatizace výroby?

Ano, bez toho by to ani nešlo, je to fyzicky náročná práce. Balicí linky, které jsme v minulosti nakoupili, jsou z velké části automatické, ale stále potřebujeme pracovníky, kteří stojí na konci linek a ukládají zboží do kartonů a ty pak skládají na palety.

Vždy, když jsme řešili téma automatizace, narazili jsme na problém s místem. Roboti totiž zabírají mnohem více místa než zaměstnanci. Udělali jsme proto strategické rozhodnutí a postavili jsme úplně nový prostor, kam balírnu přesuneme. Máme také objednanou první plně automatickou balicí linku s robotem na konci, kterou budeme montovat v prvním čtvrtletí příštího roku.

Doufám, že v cestě automatizace budeme pokračovat, alespoň v průběhu příštích tří let. Hlavně na místech, kde je výroba ve větších sériích a více fyzicky náročná.

Nová balírna byla asi poměrně velká investice.

Ano, to byla. Robotická linka stála zhruba deset milionů korun a hala vyšla na zhruba 40 milionů. U nových staveb se ale vždy snažíme ušetřit tím, že si některé věci obstaráváme sami a zapojujeme do jednoduchých stavebních prací naše zaměstnance.

Jak se díváte na principy udržitelnosti? Učinili jste v této oblasti nějaké kroky?

Princip udržitelnosti je pro nás samozřejmě velké téma. Chceme, aby naše výroba byla naprosto bezodpadová. Snažíme se tedy do posledního kousku zpracovat vše, co nakoupíme. Co se týče energií, máme rozpracovaný projekt na zavedení alternativního zdroje elektřiny, který plánujeme rozjet v blízké budoucnosti.

Využíváte nějaká pojištění?

Myslím, že z těch pojištění, která jsou na trhu, používáme asi všechna. Máme pojištění majetku, zásob, pohledávek nebo proti živelním pohromám. Našim zaměstnancům platíme i pojištění odpovědnosti.  Je lepší mít vše pojištěné a vědět, že vám někdo kryje záda, protože rizika jsou velká. V potravinářství například vždy hrozí, že výrobek někomu uškodí, zvlášť, když se jedná o alergen.

Řešili jste už nějakou větší pojistnou událost?

Ze začátku podnikání jsme vyhořeli. Ale to byla tehdy malá pražírna, takže škoda nebyla příliš vysoká. V současném areálu v Čelčicích často řešíme škody způsobené větrem.

Máte v plánu firmu dál rozšiřovat?

Co se týče ořechů, budeme nabídku rozšiřovat stoprocentně. Máme zakoupenou novou technologii na lisování olejů ze semen a z ořechů, což bude tvořit naši novou divizi, kterou spustíme příští rok. Občas pokukujeme i po jiných firmách, které bychom koupili. Tato rozhodnutí ale budou na nové generaci.

Nás nyní čeká předat firmu plně do rukou našich dcer. Co se týče operativy, firmu už nyní vedou samy, ale právně jsme většinovými majiteli stále my s manželem. Plánujeme tedy odstoupit z vedení a přejít do dozorčí rady. Další strategická rozhodnutí budou už na našich dcerách.

Máte nějaké osobní motto, podle kterého se ve se svém podnikání řídíte?

Většinou to bylo klasické: „Co tě nezabije, to tě posílí.“ A druhá má zásada je: „Ráno moudřejší večera.“ Mám totiž skvělou schopnost se ze všeho vyspat. Pokud mi večer připadá něco naprosto tragické, ráno se vzbudím a problém klesne na padesát procent, někdy i míň. To je vlastnost, která mi umožnila těch posledních třicet let podnikání přežít ve zdraví.